Jdi na obsah Jdi na menu
 

Novinky - srpen 2012

9. 8. 2012

11.8.2012 - Jsem největší fanynka ze všech. Tenhle víkend jsme byli zase povinně v Bašce, protože byly Baškohrátky. Loni jsem sice ještě nebyla ani v bříšku, ale máma mi o nich tak barvitě vyprávěla, že mám pocit, jako bych u toho byla. Táta s tetou Raduškou, prastrejdou Libčou a strejdou Peťou, tátou od Nelinky, totiž vyhráli v takové velké dospělácké opičí dráze, říkali tomu Tarzanie. A táta jedl červy, fuj. No a jak loni vyhráli, plánovali letos obhájit titul, tak proto byla Baška tenhle víkend povinná. V pátek v noci mě dostal táta na uspávání a máma s tetou Raduškou, za odborného dozoru kouče dědy, alias pana Lorence (dědu zlobí nohy, tak hodně posedává a diriguje), malovaly fandící transparent. Protože byl veliký a nikam se nevešel, byl chycený na stodole, a protože byla tma, děda nastartoval auto, a transparent nasvítil světlama. No strašně jsem se zlobila, že mě nenechali koukat, protože šlo slyšet až nahoru, jak se řehtají. Letos je přehrada vypuštěná, tak byly Baškorátky na Bahně. Ne jako na bahně té vypuštěné přehrady, ale na letišti Bahno, co je mezi Kunčičkami u Bašky a Místkem. No a protože na letišti nemohla být soutěž netradičních plavidel, museli se navlíct do nějakých zajímavých kostýmů účastníci Tarzanie, aby bylo na co koukat. Tohle se však všichni dozvěděli až týden před startem, tak se muselo vymyslet něco jednoduchého. transparent.jpgA protože táta má doma mě a strejda Peťa Nelinku, popůjčovali si bryndáky, plínky a dudlíky, a šli za mimina. Proto u 'TORAPEMI (jako táta TOm, teta RAduška, strejda PEťa a jeho bráška strejda MÍša) DO TOHO!' místo každého O miminko. Nakonec bylo dost chladno a pršelo (takže Baškohrátky byly nakonec na Bahně i na bahně), tak tam bylo pomalu víc pořadatelů než návštěvníků, ale i tak se sešlo deset soutěžících týmů. Konkurence byla veliká, nakonec skončili sice třetí, ale bednu obhájili, takže úspěch veliký. A největší zásluhu na tom mám určitě já. Jak pršelo, zaparkovali mě s kočárem v pivním stanu, kde mě po začátku Tarzanie hlídala teta Zuzka (konečně mi ji taky ukázali – nechápu, proč s tím tolik otáleli, je to úplně normální teta, chovat umí, a ještě krásně zpívá), a když soutěžili naši, tak babička. Musela jsem tedy povzbuzovat pořádně nahlas, aby mě šlo slyšet až k té opičí dráze. Natrénované to fandění teda mám, a jestli mě příště nechají povzbuzovat u dráhy, první místo máme jisté!

9.8.2012 – 2 měsíce a 7 dní – Mám za sebou první sraz, heč. Jak máma s tátou hráli přes internet takovou tu hru, tak ti kamarádi, co se tam potkávají, tak se čas od času takhle srazí. To se všichni sjedou někde na chatě nebo v restauračce nebo pizzerce, nebo třeba i v divadle, a tam povídají a jedí a tak. Teda v divadle moc nepovídají, tam koukají, a pak až jdou někam posedět a popovídat a pojíst. No, on tu hru už teď prakticky nikdo nehraje, ale rádi se jednou za čas takhle srazí, když už se znají, a je jim spolu dobře. Já jsem jasným důkazem, že to stojí za to, protože máma s tátou se poznali právě na jednom takovém srazu. A tak aby bylo všem jasné, jak to může dopadnout, na jeden takový sraz, co byl zrovna u nás na Prýglu, mě vzali. No moc se mi tam líbilo, všichni se na mě culili a tak, tak jsem se taky culila. A byl tam i strejda Any a teta Lulu a malý pejsek Miky, co už je znám, a co od nich mám Skunčici. Akorát mě pak zase trápilo bříško, tak jsem začala ječet, takže byli nakonec určitě rádi, že jsme se zdrželi jen do dalšího jídla, a až jsem se nadlábla, šmarovali jsme zase pryč.

3.8.2012 – 2 měsíce a 1 den – Na víkend jsme jeli zase do Babic. Tentokrát se se mnou chtěla babička pochlubit jedné sousedce, tak že vyrazíme na procházku. Hahaha. Došli jsme pod první strom (svítilo sluníčko, tak mě museli vyndávat ve stínu), a tam se čtvrt hodiny v nošení a houpání střídala máma s babičkou, než jim došlo, že prostě žádná procházka nebude, a vrátily jsme se zpátky domů hopat na balón. Máma mě pěkně převezla, protože mě hopala a zpívala, až jsem z toho úplně usla, a když už jsem o sobě nevěděla, tak mě narvala do kočárku a na procházku a za sousedkou se stejně šlo. A ještě si dovolila drze povídat něco o tom, že zatímco normální děti se uspávají na procházce v kočárku, Adélka se musí uspat, aby se vůbec na procházku mohlo. Ale uvažte sami, co to je potom za procházku, když se nechodí, ale leží v kočáře? Jsem se to ve čtvrtek mámě snažila vysvětlit. Když jsem byla v kočárku, ječela jsem, jako by mě čtvrtili, tak mě vzala pěkně do náruče a půl hodiny se mnou obcházela kočárek. No bezvadně jsem se prošla. A po pár uřvaných pokusech vrátit mě do kočáru už to vypadalo, že všechno pochopila, když celou cestu domů tahala v jedné ruce mě, a ve druhé kočár. No prosím, a pak dojedem do Babic a ona si najednou myslí, že jsem změnila názor a procházku proležím v kočárku, nebo co. A pak mě tak podle převezla. Ale já jí to vrátím!