Jdi na obsah Jdi na menu
 

Novinky - červenec 2012

29. 7. 2012

29.7.2012 – 1 měsíc a 27 dní – V neděli, když jsme jeli z Bašky, vzali jsme to zkratkou naokolo přes Opavu, a kousek před ní, v Nových Sedlicích, jsme se stavili na návštěvu za pratetou Ivetkou a prastrejdou Vláďou. Mají taky labradora, akorát světlého a holku, říká se jí Leonka. Ta na mě chuděra žárlila, protože jsem prostě skvělá, úžasná, dokonalá, a strašně skromná a tak. No, a možná taky trochu proto, že na mě páníčci koukali a mluvili víc než na ni. Tam se mi tuze líbilo. A nejvíc strejda, ten je totiž jediný, kdo na mě mluví normálně (áááááá, ééééé, egggg a tak), a ne tou divnou dospěláckou hatmatilkou. Bydlí tam s nimi i kocour Maruška, ale toho jsem neviděla, prý někde běhal za kočkami. Po cestě domů nechtěla najet Mirka (to je navigace), a jak se jí máma snažila rozchodit a zároveň koukat do papírové mapy a navigovat tátu, a táta se snažil zorientovat a číst cedule, a já jsem jim do toho kecala, nějak jsme se zamotali, a už jsme byli vjetí v zákazu vjezdu. A jak na potvoru jeli za námi policajti. Naštěstí byli hodní, jen zkontrolovali papíry, zdrbali tátu (prý se tomu říká domluva), poradili nám, kudy dál, a mohli jsme pokračovat.

27.7.2012 – 1 měsíc a 25 dní – Tentokrát jsem jela na víkend do Bašky za babičkou, dědečkem, tetou Radkou, strejdou Vojtou a labíkem Artíkem. Byla tam taky prateta Renča a prastrejda Libča. A na návštěvu za mnou přijela teta Monča, s tou byla sranda, a donesla mi krásné hodinky. prasatko.jpgUkazují teda pořád stejně, jedno modré prasátko, ale zato krásně štěrkají, a protože mi obepínají zápěstí, tak je neztrácím, jako ostatní štěrkátka. A taky přišla Nelinka a vzala s sebou další tetu Monču a strejdu Peťu. No od všech jsem zase dostala krásné dárečky, tak jsem byla v sedmém nebi. Hned jak jsme přijeli, a poobědvala jsem, vzali mě naši, děda a teta do Bašťanky, kde se zase nadlábli oni. A taky abych prý věděla, kam budu dědovi běhat pro pivo, až porostu. Tak jsem to preventivně prospala, aby si nemysleli, a vzbudila jsem se až po zpáteční cestě. A pěkně nahlas. V Bašce naštěstí balón je, takže jsme nemuseli tahat ten náš. A protože bylo teploučko, mohla jsem být celý den na zahradě pod pergolou, kde mě máma i přebalovala a dávala mi najíst, a hopali jsme tam a drndali, a všichni si tam se mnou povídali, a bylo to mooooc fajn. A taky tam mám svoji postýlku a babička mi na ni ušila krásný mantinel, a dokonce je na něm veliké barevné Áčko, aby bylo jasné, že je můj, a aby mi ho třeba někdo nezabavil.

24.7.2012 – 1 měsíc a 22 dní – Mám za sebou druhou kontrolu na ortopedii. První byla ještě v porodnici, to přišel pan doktor za mnou, a teď jsem jela já za ním. Pan doktor se jmenuje Bořek, jako ten stavitel. A vůbec to neumí s počítačem, takže zatímco samotná kontrola trvala ani ne minutu, dalších patnáct minut se marně snažil přemluvit počítač s tiskárnou, aby vylezla lékařská zpráva, na které bude nejen správný nález, ale i správná hlavička. Po té čtvrthodině, kdy to vypadalo, že se proti němu veškerá technika v dosahu spikla, se nakonec zadařilo, takže už mám černé na bílém, že je zatím všechno v pořádku. Další kontrola bude v říjnu, a jestli bude v normě i ta, už mě vyřadí z evidence.

21.7.2012 – 1 měsíc a 19 dní – Dnes jsem premiérově jela na návštěvu já pryč a ne návštěva za mnou. První bylo třeba představit mi prababičku, tak jsme jeli do Třebíče. V autosedačce se mi normálně moc nelíbí, protože jsem tam přikurtovná a nemůžu si kopat, jak se mi zlíbí, a to mi zase nedělá moc dobře na to moje zlobivé bříško. Ale zjistila jsem, že delší trasy mi nevadí. Ze začátku sice všem hlasitě vysvětluju, že takhle teda ne, že se mi v tom potroublém vajíčku ani za mák nelíbí, a že kdybych se uměla z těch pásů vycvaknout, nebyla bych v něm ani minutu, ale když už křičím dostatečně dlouho na to, aby to pochopili i mí rodiče (většinou kolem dvaceti minut), a oni přesto nezastavují, jednoznačně to znamená, že se jede někam dál. A protože jsem holka inteligentní, vím, že nemá smysl se vysilovat, a usínám, abych nabrala sil, a až dojedem, dala jim to sežrat i s úroky. No, ale abych neodbočovala, prababička se mi tuze líbí. Je úplně jinačí než všichni ostatní lidi, co znám. Není tak veliká jako ostatní dospěláci, což je praktické, protože když spadne, nepadá z takové výšky, ale je dost velká na to, aby s přehledem dosáhla na stůl a na linku a všude tam, kde je tolik zajímavých věcí. A přitom jí nikdo neříká ‚Ty ty ty!‘ a ‚Nesmíš!‘. To se mi líbí. Až budu velká, chci být taky prababička.

A potom jsme jeli do Babic. Máma říká, že je to taková malá dědina. Nejspíš to budou ‚Babice‘ proto, že se tam jezdí na chalupu za babičkou, a ‚dědina‘ proto, že se tam jezdí na chalupu taky za dědou. Moc se mi líbilo, že jsem mohla být skoro celý den venku na zahradě pod pergolou, taky tam mám svojí postýlku, kde se spí stejně dobře, jako doma, ale nelíbilo se mi, že tam není balón. Takže jsem musela našim dostatečně důrazně vysvětlit, že do Babic už se bez míče nepojede. Ale zase večer hráli na kytaru a zpívali, to znám už z bříška, tak jsem se dvě hodiny houpala u mámy v klíně a zaujatě poslouchala, případně hlasitě komentovala, když už dlouho vybírali další písničku. A další dvě hodinky jsem u mámy v klíně spokojeně prospala. Babi s dědou a tetou Evčou na to teda koukali jako spadlí z jahody, jak se mi to líbí, ale zase s nadšením přivítali, že jim roste do sboru další posila.

19.7.2012 - 1 měsíc a 17 dní - Další kojenecká poradna za mnou. Tentokrát jsem nepočůrala nic kromě plenky. Byla jsem hrozně rozespalá a než jsem se stihla pořádně rozkoukat, už bylo po vážení. Budu to muset zvládnout příště. Tentokrát je výsledek 54 cm výška, 4.325 g váha a 37 cm obvod hlavy. A opět pochvala od paní doktorky. Taky mi prohmátla bříško, protože si máma stěžovala, že mě trápí, a říkala, že ho mám opravdu nafouklé. A že máme teda pokračovat s kapičkama, cvičením, masážemi, nahříváním bříška, navíc máme obě pít fenyklový čajík, a hlavně máme vydržet, že to prostě přejde časem, až se budu víc hýbat. Máma říká, že to musí přejít už každým dnem, protože jsem akční až hrůza, a když jsem vzhůru, chvíli neposedím, nebo teda spíš nepoležím.

18.7.2012 – 1 měsíc a 16 dní – Byly jsme s mámou u jejího pana doktora na kontrole po šestinedělí. Po cestě jsem se v kočárku parádně prospala. No a vevnitř už to znám, chodily jsme tam často, když jsem byla ještě u mámy v bříšku. Takže jsem chtěla po všem koukat, a v kočárku jsem se hodně hlasitě dožadovala lepšího výhledu. Máma mě teda musela nosit a houpat, a když šla za panem doktorem, hulákala jsem v kočárku tak vehementně, že mě musela vyndat a nosit sestřička. A když mě tam pak vrátila, protože potřebovala mámě vzít krev, začala jsem se vztekat nanovo, a zaměstnala jsem pro změnu pana doktora. Pak jsem si ještě vymínila oběd v komůrce, kde mámě kontrolovali, jak mi tluče srdíčko, a jak jí pracuje děloha, když jsem byla ještě v bříšku, a mohla jsem si zase spokojeně schrupnout.

16.7.2012 – 1 měsíc a 14 dní – Ode dneška mě koupe taťka a moc mu to jde! Doteď jenom pozoroval mámu, aby to okoukal, a teď už všecko umí a koupe. Většinou u toho teda křičím, ale to je proto, že se ještě neumím sama pořádně zahřát, a je mi zima i když si třeba jenom olíznu ruku, natož když mě namočí celou. Ale až nebudu tak zimomřivá, budu prohánět parník a kačenky, a už to nebude jenom takové šup do vody, a honem honem, ať už můžu zase ven..

14.7.2012 – 1 měsíc a 12 dní – Jsem zasnoubená! Teda, abych to uvedla na pravou míru, přijela teta Raduška s kamarádkou tetou Peťkou a jejím synem Alíkem (to je jako Alexandr). Týden dopředu už mi mamka vykládala, že přijede nápadník. Naštěstí dopoledne, když je táta v práci, protože ten když mluvil o nápadnících, vždycky u toho používal taky slova ‚odhánět‘ a ‚vidle‘, a to bych z té návštěvy asi moc neměla. No Alíkovi jsem se líbila, pořád se na mě řehtal, a líbilo se mu i u nás. A jak dováděl na gauči, teta Peťka mu říkala, že je u nás jak doma, že už je asi zasnoubený. A bylo to.

10.7.2012 – 1 měsíc a 8 dní – Konečně se na mě přijela podívat teta Janča. Vyzvedávala v Brně nějaké děti, o které se bude starat na táboře, tak se u nás zastavila. Líbila jsem se jí a říkala, že až budou naši chtít (a až budu jíst i něco jiného než mlíčko), tak mě klidně bude hlídat. Jsem ráda, že mám ve svém okolí někoho, kdo chápe, že si taky občas potřebuju od rodičů odpočinout..

6.7.2012 – 1 měsíc a 4 dny – Přijela se na mě podívat návštěva až z Berouna, to je taaaaaakhle daleko. Dělala jsem, že jsem hodná, a prošlo mi to. Měli s sebou pejska, je velký (malý) asi jako Anetka, o trochu větší než Artíkova hlava. skuncice.jpgTaky dovezli dárečky, a jedním z nich je parádní skunk-holka. Jmenuje se Skunčice a je hrozně zajímavá, takže na ni vydržím koukat dlouhé minuty. A spolkla rolničku, takže když do ní praštím rukou nebo kopnu nohou, tak na mě zarolní (to je něco mezi ‚zaštěrká‘ a ‚zacinká‘). Když odcházeli, zrovna přijeli novojičínská babička s bašťanským dědečkem. Bylo příšerné vedro, takže se s námi chvíli potili doma, a pak se mnou zadrndali do lesa k posezení (neb byl předpoklad, že tam bude snesitelněji, což ani moc nebylo) a potili jsme se tam. Po zpáteční cestě začalo bouřit a pršet, ale za pět minut už bylo zase všude sucho. Příště se uvidíme na konci měsíce, a to už přijedu já do Bašky.

3.7.2012 – 1 měsíc a 1 den – Byly jsme s mámou na kontrole na očním, a je to dobré, konečně už mi s těma očima dají pokoj. Hurá, hurá, hurá! Říkala paní doktorka, že se uvidíme až za tři roky, a to jen jestli budu mít špatné oči po mámě.

2.7.2012 – 1 měsíc – Tak ode dneška už jsem velká holka. Už se můj věk nepočítá na dny, ale na měsíce. Novojičínská babička a bašťanský dědeček (jako kdyby se nemohli sestěhovat, aby se mi to líp psalo) jeli dopoledne kolem, tak mi dovezli krásný proutěný koš na kolečkách. Šikovný soused si ho vyrobil, a už ho měla půjčený i Nelinka z Bašky. Její tatínek ho vylepšil velkou deskou na dně, no a můj tatínek mu vyměnil malinká kolečka za trochu větší a gumová, aby to na plovoučce nedělalo takový rachot. Jedná se tedy o koš neustále modernizovaný, takže jsem rozhodně in. Ta kolečka mám nejspíš za trest, protože táta moc dobře ví, že já rachot ráda. No a taky jsem od babi s dědou dostala dárečky. A pochvalu, jak krásně rostu, protože mě naposledy (a poprvé) viděli v porodnici, a to jsem byla ještě úplně malinké miminko, zatímco teď už jsem úplně veliká holka. Byli u nás jen krátce, tak ani nedrndali, ale prý se staví v pátek po zpáteční cestě a vynahradí mi to.