Novinky - červen 2012
28.6.2012 - 26 dní - Dneska nás táta vezl zase na oční. Protože jediný výsledek toho týrání s kapkama a masážema byl, že jsem se vždycky parádně rozkřičela, ale z oka mi teklo pořád, tak mi paní doktorka propláchla slzný kanálek. Křičela jsem teda ještě víc, než když mě trápila máma, ale je mi teď mnohem líp. Stejně mě má ale máma ještě trápit až do příští kontroly 3.7. Akorát má koupit jinačí kapky, až dobere ty, co máme. Jsem myslela, že to bude mít větší efekt, teda..
A pak nás táta zavezl ještě k mámě do práce, potřeboval odtama nějaký papír. A pak už jel vydělávat penízky a máma se mnou drndala po soudě a chlubila se, a všichni mě moc chválili. Taky jsem si vynutila jídlo, takže už jsem jedla i na soudě, heč! A po zpáteční cestě jsem se pokoušela prubnout i jídlo v šalině, ale máma se vůbec nenechala uřvat, že prý v šalině se nejí, a dala mi až jak jsme dojely, tyranka. Ale ona lavička v parku taky není k zahození, pěkně tam zpívali ptáčci, asi je to přecijen lepší kulisa než šalina..
27.6.2012 - 25 dní - Byla jsem u paní doktorky alergoložky imunoložky. Chodí tam máma, ne já, ale jela jsem s ní, aby jí nebylo smutno. Taky aby si mě mohly sestřička a paní doktorka prohlídnout. No a hlavně jsem ještě nejedla u doktora, což bylo třeba napravit. A tak když mámě sestřička píchala injekce, začala jsem ječet jako siréna, takže sestřička sama mámě nabídla vedlejší ordinaci, kde zrovna měli dovolenou, aby mi mohla dát najíst. Krmila jsem se teda na lehátku v ordinaci, heč! No a po zpáteční cestě si máma vyhlídla v jízdním řádu, kdy pojede nízkopodlažní šalina. Došly jsme na zastávku o dvě minutky dřív, a tak jsme ještě čekaly. Ale čekáme dvě minuty, tři, pět minut, a šalina pořád nikde. Po sedmi minutách dojela, ale nebyla vůbec nízkopodlažní. No, byla sice plná dětí, musela jet nějaká škola, ale zrovna vystupoval jeden kočárek, takže se tam zákonitě ještě jeden kočárek vměstnat musel. Domů to bylo na procházku daleko, tak se máma rozhodla, že to teda zkusíme, a jeden pán se jí sám nabídl a pomohl jí se mnou a kočárem nahoru. Jako naschvál zastávku před konečnou skoro všichni vystoupili, naštěstí kromě dvou dětí zůstala i jedna starší paní, a ta nám pak pomohla zase ven. A samozřejmě minutku po nás přijela ta nízkopodlažní. Máma se trošku zlobila, že jsme se zbytečně trmáceli plnou šalinou a ještě po schodech, ale za zkušenost je ráda, alespoň teď ví, že je potřeba nastupovat vždy do prvního vozu, aby mohla v případě nedostatku silných spolucestujících zburcovat samotného pana řidiče. Pokud teda se mnou pojede sama.
26.6.2012 - 24 dní - Poprvé jsme šly s mámou k dětské paní doktorce do kojenecké poradny. Paní doktorka tam zjistila, že už jsem 53 cm velká holka. Máma je z těch tří centimetrů za tři týdny zděšená, a nechápe, kam spěchám, když jsou s tátou oba takoví malí. Jako by nebylo jasné, že čím dřív budu dost veliká, tím dřív se jim budu moct motat pod nohama, vykrámovávat šuplíky, tahat kočky za ocas a tak. Obvod hlavičky mám 36 cm a vážím už 3.745 g. Paní doktorka mě pochválila, že moc pěkně přibírám. A to jsem byla, prosím, čestvě vyčůraná! Dvakrát. Poprvé když máma rozbalila plínku. Sestřička říkala, ať mě šoupne nahatou na váhu, ale máma mě má přečtenou, a tak čekala, až se vyčůrám. Tak jsem se rozhodla, že ji převezu. Vyčůrala jsem se teda poslušně na plínku, a až mě máma nahatou zvedla a nesla k váze, vyčůrala jsem se podruhé, samozřejmě na mámu a na podlahu. Sestřička si z toho ale nic nedělala, prý je ještě štěstí, že jsem holka, kluci zvládají počůrat zároveň i ji a paní doktorku. No, budu muset hold ještě hdně trénovat.
19.6.2012 - 17 dní - Zase mě bude máma trápit s tím okem, ach jo. Byly jsme na očním. Tak hloupě řešenou dětskou polikliniku jste ještě neviděli. U vchodu schody a dva proužky kočárkové rampy, no máma se u toho trochu rozčilovala, že jí zavází taška na kočárku a motá se jí pod nohy, ale myslím, že přeháněla. Alespoň mi teda taška nijak nevadila a v nohách jsem měla namotanou akorát levou ponožku, kterou jsem si po cestě akčně svlíkla. No hned za dveřmi nás stopla paní v kukani, že s kočárkem dál ani krok, ať si ho zavřem do klece (asi aby na nikoho nezaútočil, ta červená působí evidentně příliš agresivně). Za padesát peněz jsme dostaly klíček a máma začala nacvičovat akrobatické vystoupení na téma "kterak vmanévrovat s dítětem v náručí kočár do klece, do které se taktak vejde, vyháknout z kočáru tašku, uzavřít a zamknout klec, a to vše bez újmy na zdraví či majetku, s počtem rukou omezeným na pouhé dva kusy". No prostě to nešlo, máma se svíjela a jednoruč zápasila hned s tím, hned s oním, a zrovna žbrblala něco o chobotnicích, když k nám přiskočila jiná maminka a nabídla další dvě ruce, čímž zachránila nejen nás, ale i kukaňovou paní, na kterou už se máma chystala vlítnout. Cizí maminka s námi soucítila, neb tam údajně s kočárkem taky vždy bojovala (a to měla dítko schopné chůze a kočárek mnohem sympatičtějších rozměrů) a vysvětlila nám, že tam bývají přebalovací pulty k odložení takových balíčků, jako jsem já, aby měly maminky k dispozici obě ruce, ale že se to tam zrovna teď rekonstruuje, takže hold odkládací prostor chybí. No na očním jsme si hodinu počkaly a pak mi paní doktorka napsala jinačí kapky, než jsem měla z porodnice, a mámě nakázala mě přes den co dvě hodiny týrat a v noci před každým kojením. A jako by nestačilo, že mi má ty kapky vpravovat do oka, ještě mi má pak masírovat vnitřní koutek. No to mi teda chybělo. A na kontrolu příští čtvrtek, to se do té doby stihnu zbláznit i několikrát.
Ačkoliv jsem toho měla pochopitelně plné kecky hned po tak rušném dopoledni, mí drazí rodičové se rozhodli, že tyranizování Adélky není nikdy dost, a na odpoledne si pozvali tu foťákovou tetu, co mě fotila už v bříšku, a taky zvěčnila našim svatbu. A že prý se mám usmívat a dělat modelku. No to zrovna. Na tetu jsem dvě hodiny ječela, a když mě svlíkli z plenky, počůrala jsem tátu a gauč. Vzhledem k tomu, že navzdory veškerým mým snahám se nějaké ty fotky nakonec přecijen povedly, podezírám foťákovou tetu z čarodějnictví.
17.6.2012 - 15 dní - Tak mám za sebou další víkendovou návštěvu, stavila se teta Raduška s Artíkem. Artík je velký černý labrador a líbím se mu. Jestli se líbí on mi zatím nevím, protože jsem musela před návštěvou dělat, že jsem hodná a spát. Teta se mnou samozřejmě taky drndala, a dokonce premiérově cestou necestou, polem nepolem, takže máme ověřené, že kočárek zvládne terén bez problémů. A mě musí rodiče natřásat i doma, když křičím, takže já terén taky zvládám, a ještě jsem u toho ohromně spokojená. Tak, zítra mě ještě přijedou okouknout babička a děda z Třebíče, a prní návštěvní maraton bude úspěšně za mnou.
16.6.2012 - 14 dní - Dneska jsem měla návštěvu, první, co jsem doma. Přijela se na mě podívat teta Evča se strejdou Martinem. Návštěvy budu mít ráda, vozí mi dárečky. Zatím teda hračkám a knížkám moc nerozumím, měla bych větší radost, kdyby mámě dovezli třetí prso, abych mohla častěji jíst, ale máma říkala, že do toho dorostu. Jsou to zdatní sportovci, tak jsme byli na veliké procházce, a protože poctivě drndali, krásně jsem se vyspala. Dostatečně krásně na to, abych pak měla sílu být téměř celou noc vzhůru a terorizovat mámu, tátu, kočky a s největší pravděpodobností ještě polovinu sídliště. Máma říkala, že budu určitě zpěvačka, že mám hlas jako zvon a neuvěřitelný objem plic. K zahození určitě nebude taky vytrvalost a chuť pravidelně trénovat.
15.6.2012 - 13 dní - Byli jsme na velikém nákupu v Globusu, tam jsem byla poprvé a dobře se tam spalo, jak kolem hlučeli lidi. Akorát ve frontě jsem se probrala, protože naši přestali drndat. A líbilo se mi to, byla jsem na koši v autosedačce výše než v kočárku, tak jsem měla mámu blíž. Slíbili mi další košilku nadoma, mám jenom dvě, ale měli jen trička přes hlavu a to by se mi nelíbilo. Tak mi koupili alespoň stínítko na okno do auta. To jsem zvědavá, co teď vymyslí s ovečkou, když tam bude přes celé okno stínítko.
A taky jsme byli na ještě opravdovější procházce než ve středu. To se pozná tak, že jsme vůbec nebyli v žádném obchodě. Nutno podotknout, že to bylo proto, že než jsme stihli dojít do Billy, už měli zavřeno. Po zpáteční cestě máma telefonovala s tetou Radkou a protože jsem si s ní chtěla taky popovídat, dva bloky jsem na ni hulákala, aby mě slyšela. Slyšela, a prý se na mě v neděli už moooc těší.
14.6.2012 - 12 dní - Od včerejška mě zase zlobí pravé oko. Zlobilo už od porodu, tak mě máma trápila a kapala mi do něj takové strašně odporné kapky, tak jsem za to na ni vždycky řvala. Od pondělka už to bylo dobré, tak podle instrukcí kapat přestala, a já myslela, že už mi dá nadobro pokoj, jenže včera večer to začlo nanovo. Tak jsme se ráno prošly k té mojí paní doktorce, a ta má podezření na ucpaný slzný kanálek. Dostala jsem teda doporučení na oční, a jsem objednaná na úterý. Prý to občas novorozenci mají a je potřeba to profouknout, což nebolí, akorát se děti vztekají, protože jim sestřička musí držet hlavu. Tak uvidíme.
Jo a když už mě máma převlíkala na ven, šoupla mě nahatou na váhu, a ta zahlásila 3.295 g. Dostala jsem teda pochvalu, že pěkně přibírám, a najíst, což já osobně pokládám za mnohem větší úspěch.
13.6.2012 - 11 dní - Dneska jsme byli na opravdové procházce, to jako že trvala dlouho a byla hodně do kopce a hodně z kopce. Taky nebylo takové horko a byla jsem zavinutá, takže mi bylo příjemně a skoro celou procházku jsem prospala. Budila jsem se jenom když naši přestali drndat, třeba když potkali tetu Evču s Anetkou a Izabelkou a místo drndání povídali. A nebo v drogerii, protože tam bylo opravdu horko, což jsem zase musela patřičně hlasitě okomentovat. Taky jsem potřebovala nějak přilákat pokladní, abychom nemuseli dlouho čekat na placení, což se nakonec povedlo. Po cestě domů nás chytla menší přeháňka, tak jsme otestovali i kočárkovou pláštěnku a doma potom návleky na kolečka. Zátěžovou zkoušku jsme nakonec já i kočárek zvládli na jedničku.
7.6.2012 - 5 dní - Byli jsme na procházce venku. Trvala teda asi čtvrt hodiny, jen jsme vyhodili tříděný odpad a zase šupajdili domů, ale zato jsme přes hodinu vycházeli. To jsem si totiž tuhle vzpomněla, že hlad, tak nakojit, mezitím jsem si pořádně naprděla do plínek, takže přebalit, jak mě máma navlíkla, aby mi venku nebyla zima, tak mi zas bylo hrozné horko, jak jsme tak dlouho vycházeli, takže křik, že je mi horko a že mám žízeň, no a vycházejte na procházku s miminem, které řve, jako by ho čtvrtili... Tak jako tak jsem polovinu zpáteční cesty prokřičela, takže to nakonec vyšlo nastejno. Příště mě prý máma zkusí dát do kočárku v zavince, ať sebou nemelu a nekoukám, ale spím. Tak nevím, co mi bude platná taková procházka, když ji prospím.
6.6.2012 - 4 dny - Dneska se za mnou přišla podívat moje paní doktorka. Celou si mě ohmatala, postudila mě stetoskopem a pochvalovala si, že vypadá všecko v pořádku, a že jsem moc klidné a hodné miminko (jojo, to já před návštěvou umím, ale běda, jak za ní zapadnou dveře).
5.6.2012 - 3 dny - Dovezli si mě domů. Ještě špatně vidím, ale poznám, že už nejsem v porodnici, a tak jsem ze všeho pěkně vyjukaná a nevím, kam dřív koukat.
2.6.2012 - 0 dní - Narodila jsem se :) Detaily jsou v Zápiscích z porodnice.